Elektrografie
Elektrografické vyšetřovací metody
Definice:
• Vyšetření, při kterém snímáme a zaznamenáváme elektrické (bio)potenciály vznikající při činnosti některých orgánů a tkání v těle.
• El. Potenciály
– vznikají na membráně nervových a svalových buněk ( přenos informace, kontrakce svalu)
– Po zaznamenání jsou přístrojem mnohonásobně zesíleny
– Jsou dále zpracovány a výstupem vyšetření je křivka zaznamenaná na papír nebo na obrazovku.
Přehled elektrografických vyšetření
• EKG – elektrokardiografie
• EEG – elektroencefalografie
• EMG – elektromyografie
• ERG – lektroretinografie ( zaznamenává akční potenciály na vznikající na sítnici)
• EOG – elektrookulografie ( grafický zápis rozdílu mězi el. potenciálem na rohovce a zadním pólem oka.
• CTG – kardiotokografie – zaznamenává děložní kontrakce a ozvy plodu.
EEG - elektroencefalografie
• VM, při které se snímá bioelektrická aktivita ( potenciály) mozku povrchovými elektrodami.
• Elektrody jsou:
• přiloženy na povrchu hlavy 16-20 elektrod
• V kontaktu s mozkovou kůrou ( elektrokortikografie)
• V hlubší vrstvě mozku – stereoencefalografie ( při operacích)
• Výsledná křivka = elektroencefalogram
Princip metody
• Mozkové buňky jsou zdrojem pravidelných synchronizovaných elektrických impulzů
• Na EEG křivce se hodnotí frekvence a amplituda impulzů ---- dávají určitý rytmus
• Rozeznáváme několik typických rytmů
1. delta rytmus - 1-3 Hz - hluboký nREM (non rapid eye movement) spánek
2. theta rytmus - 4-7 Hz - povrchní spánek
3. alfa rytmus - 8-13 Hz - bdělý stav, při zavřených očích
4. beta rytmus - 14-30 Hz - bdělý stav
Využití EEG
• V neurologii
– Diagnostika epilepsie
– Spánkové poruchy
– Krátkodobé a dlouhodobé poruchy vědomí
– Po úrazech – komoce a kontuze mozku
– Po mozkové příhodě
– Po meningitidě a encefalitidě
• V psychiatrii
• V neurochirurgii
• V endokrinologii
• Při intoxikacích
!!!Příprava na vyšetření, vlastní vyšetření, péče po!!!!
• Den před umýt vlasy, nepoužívat lak na vlasy ani tužidlo.
• Při vyšetření se na hlavu připevní 16´-20 elektrod, vždy 2 naproti sobě a snímá se el. aktivita.
• Délka vyšetření – několik minut až hodin
• V průběhu vyšetření někdy aktivace mozku – otevření a zavření očí, světelný podnět, podání farmaka
• EEG ve spánku
• Péče PO vyšetření - žádná
EMG - elektromyografie
• Vyšetřovací metoda založená na snímání elektrických biopotenciálů vznikajících při aktivaci ( kontrakci) příčně pruhovaných svalů
• Motorickému nervu je stimulační elektrodou dán elektrický impulz a měří se
– rychlost vedení vzruchu ve stimulovaném nervu a
– velikost elektrické odpovědi na stimulaci ve svalu (nebo v jiném místě nervu).
Elektromyograf - složení
• Elektrody
– Stimulační elektrody napojené na zdroj elektrických impulzů ( dávají impulz motorickému nervu)
– Snímací elektrody –
• na povrchu těla ( konduktivní technika)
• zapíchnuté do svalu.( jehlová technika) přesnější
• Měří odpověď svalu
• zesilovač
• procesor
• Obrazovka – kreslí EMG křivku
Indikace
• EMG pomáhá rozlišit jednotlivé druhy nervosvalových onemocnění.
1. Poškození nervů ( úraz, zánět, útlak, degenerativní postižení, metabolické poruchy, toxické látky, spinální svalová atrofie), určí místo poškození
2. Poruchy nervosvalového přenosu ( myastenia gravis)
3. Poškození vlastních svalů ( degenerace, intoxikace, zánět, metabolická onemocnění
Příprava a péče po vyšetření
• Není nutná
• Vlastní vyšetření
– Na tělo se připevní dvě elektrody
– Stimulační nad nerv dává mu elektrické impulzy, snímací, která zaznamenává el. Potenciál svalu
EKG - elektrokardigrafie
• VM, která snímá elektrické elektrickou aktivitu srdce pomocí snímacích elektrod na povrchu těla
• Elektrkardiograf = přístroj
• Elektrokardiogram – EKG křivka – grafický záznam elektrických změn vnikajících při elektrické aktivací síní a po té komor. Zapisuje se na papír nebo na obrazovku
Trocha teorie pro zopakování
• Každý svalová buňka má na své membráně TZV klidový elektrický potenciál
• Pro kontrakci každého svalu je nutná jeho aktivace změnou elektrického potenciálu na membráně = depolarizace = vzniká tzv akční potenciál
• Opačný proces – návrat el. potenciálu ( napětí) na membráně buňky do původního klidového stavu = repolarizace
• Depolarizace ( akční potenciál) se mezi jednotlivými svalovými vlákny šíří = sval se postupně stahuje
• EKG tedy snímá střídající se depolarizace a repolarizace myokardu síní a komor
Převodní systém srdeční- aneb čím se liší myokard od ostatních svalů
• 1.Srdce si vytváří el. impulzy ( vzruchy) pro svou činnost samo. Rytmicky se stahuje, i když nemá žádnou vnější inervaci.
• 2. Aby se srdce stahovalo koordinovaně, to znamená nejdříve síně, pak komory a ty se stahovaly žádoucím způsobem od hrotu k odstupu aorty a plicních tepen, má srdce tzv.převodní systém srdeční – speciální buňky, které vedou vzruch ( depolarizaci) rychleji, než okolní myokard.
• Vzruch vzniká fyziologicky v SA ( sinoatriálním) uzlu, udává srdeční rytmus, frekvenci
• Z SA uzlu se vzruch šíří na síně, po kterých se rozbíhá všemi směry,
přechází postupně na AV ( strioventrikulární) uzel, který leží pod endokardem na spodině pravé síně,
Jeho dolní část plynule přechází v Hisův svazek, který
prostupuje elektricky nevodivou vazivovou přepážkou na mezikomorové septum). Přenos vzruchu se šíří na komory jen touto cestou (vzhledem k vazivovému skeletu mezi síněmi a komorami).
• AV uzel má důležitý význam u fibrilace a flutteru síní, kdy aktivace síní je cca 300/min.,
• chrání komory před touto vysokou frekvenci, která by vedla k jejich vyčerpání a srdečnímu
selhání. AV uzel zde působí jako fyziologický blok a převede jen vzruchy, které nespadají
do refrakterní fáze.
• V mezikomorovém septu přechází Hisův svazek v pravé a levé Tawarovo raménko (Záhy po rozdělení se levé raménko dělí na silnější zadní fascikulus (svazeček, větev) a slabší přední větev. )
• Odtud pak Purkyňovými vlákny na svalovinu komor.
EKG záznam, snímání elektrických potenciálů
• Standardně snímáme tzv. 12 svodové EKG pomocí 10 elektrod
• Elektrody - 4 na končetinách a 6 na hrudníku.
• Svody = vyjadřuje rozdíl potenciálů mezi dvěma místy:
• Buď mezi 2 končetinami = bipolární končetinové svody
• Mezi končetinou a centrální svorkou s nulovým potenciálem ( dané zapojením elektrického obvodu) – unipolární končetinové svody
• Mezi elektrodou na hrudníku a centrální svorkou s nulovým potenciálem – unipolární hrudní svody.
12 svodů EKG:
Umístění snímacích elektrod
• Končetiny – tzv. semafor:
– pRavá HK – čeRvená
– Levá HK – žlutá
– Levá DK – zelená
– PDK – černá - zemnící
• Hrudní jsou označeny V1 – V6
– V1 – 4. mezižebří parasternálnš VPRAVO
– V2 – 4. mezižebří parasternálně VLEVO
– V3 – mezi V2 a V4
– V4 v 5 nebo 5 mezižebří v medioklavikulární čáře
– V5 – v úrovní V4 v přední axilární čáře
– V6 – v úrovní V5 ve střední axilární čáře.
– /viz obrázek ve fotogalerii)
POSTUP PŘI NATÁČENÍ EKG záznamu
• Příprava na vyšetření
– Vysvětlit, p. se svleče do půl těla, obnaží předloktí a bérce, u mužů je někdy potřeba oholit hrudník.
– Změřit TK a P, zapsat léky, které užívá
• Vlastní vyšetření
– Poloha pacienta: na zádech, HK v supinaci. ( DLANĚMI NAHORU)
– Relaxované svalstvo!!! ( zajistíme, aby P. nebylo zima a neměl stres, svalový třes ruší EKG záznam)
– Umístíme snímací elektrody – viz výše, před přiložením potřeme kůži EKG pastou nebo roztokem KLC nebo i vodou – lepší vodivost. Kabely se nesmí křížit
– Zkontrolujeme nastavení rychlosti posunování papíru - standardně 25 mm/s
– Provedeme 12ti svodový záznam. ( končetinocé + hrudí svody)
• Po vyšetření-
– žádná péče není nutná.
Příčiny nekvalitního záznamu
• Svalový třes pacienta, nedokonalé uvolnění svalů
• Rušení střídavým proudem ze sítě při špatném uzemění přístroje
• Špatný kontakt elektrody s kůží
• Špatný kontakt v kabelech od nemocného
• Rušení vysokofrekvenčními přístroji – např. mobil – i vedle v místnosti
Elektrokardigram – EKG křivka
• Je dána elektrickými změnami vnikajícími při aktivaci ( depolarizaci) svaloviny síní a komor.
• Rozeznáváme „VLNY ( P, T, U), KMITY ( Q,R,S), INTERVALY“ ( PQ, ST – úsek, QT)
• Vlna P, PQ interval = depolarizace síní, převod vzruchu na svalovinu komor)
QRS komplex = depolarizace komor
• Úsek ST + Vlna T = repolarizace srdečních komor
• Linie PR a hlavně ST mají být IZOELEKTRICKÉ
PQ interval - od začátku vlny P k začátku komorového komplexu (kmitů Q nebo R).
Normální trvání -0,12 - 0,20 s.
• QRS komplex – depolarizace komor
– Normální trvání je 0,06 - 0,10 s
• Úsek ST
– izoelektrický interval mezi koncem QRS komplexu a začátkem vlny T. Podstatou je repolarizace komor.
– Úsek ST i vlna T jsou nejlabilnějšími částmi EKG křivky.
Dlouhodobé monitorování EKG
EKG Holter
• kontinuální ambulantní EKG monitorování.
• Provádí se nejčastěji po dobu 24 hodin
• Snímá EKG během denních aktivit i ve spánku.
Provádí se při podezření na poruchu srdečního rytmu – cílem je zachytit arytmii
Přístroj
1.Nalepovací elektrody na hrudníku
2.Záznamník – pacient má kolem pasu
3.(Manžeta tonometru - často současně s EKG Holterem měříme „tlakový holter“ – v daných časových intervalech přístroj měří a zaznamenává TK – diagnostika hypertenze)
Zátěžové EKG - ergometrie
• Vyšetření EKG a tepové frekvence při fyzické zátěži
• Zátěž- rotoped nebo běžící pás
• Elektrody – lepící, umístěné na hrudníku a na končetinách.
• Indikace:
• Ischemická choroba srdeční ICHS –
– při zátěži se projeví ischemie srdce, kterou detekujeme pomocí EKG
• Kontrola výkonnosti po prodělaném infarktu
• Určení vhodné intenzity zátěže u sportovců
Náhledy fotografií ze složky Elektrografie